U některých odpůrců Fialova kabinetu zavládla nechuť k Jaroslavu Baštovi poté, co s ním na Novinkách.cz vyšel rozhovor, který nese manipulativní název, že „Moskva má složku na Babiše“. Kdo si tento rozhovor pozorně přečetl, ví, že nejpodstatnější jsou tyto Baštovy věty: „Teoreticky by to problém být mohl. Nemluvil bych ale jenom o jednom kandidátovi. Mluvil bych i tom, který pracoval ve službě, která byla přímo podřízená sovětskému GRU.“ Jinými slovy Bašta neklade rovnítko mezi Babiše a Pavla – ale Pavlovu minulost označuje za problematičtější.

Andrej Babiš lavíruje. Nemá pevné názory, přizpůsobuje se okolnostem jako pravý byznysmen. To není pomluva, to je fakt.

Bývalý diplomat Petr Kolář sloužil jako velvyslanec v USA či v Rusku. V roce 2016 zvažoval, že by kandidoval na prezidenta. Mimo jiné radil premiérovi Andreji Babišovi (ANO) v zahraniční politice, což sám nazýval „občasnými konzultacemi“. V současnosti podporuje kandidaturu Petra Pavla s tím, že má rád „napravené hříšníky“:

„S panem generálem se známe nějakou dobu. Když se vrátil ze své mise v Bruselu, byl čerstvý důchodce a začali jsme spolu dělat výjezdy po republice. Nazvali jsme to Pro bezpečnou budoucnost, kde se zabýváme reálnými hrozbami a těmi, které jsou z našeho pohledu spíše fiktivní a jsou zneužívány k tomu, aby lidi mátly a oblbovaly. A při komunikaci s veřejností a při tom, jak na něj veřejnost reaguje, se mi Petr Pavel jeví jako ideální kandidát na prezidenta.“

Měli bychom se ptát, jak je možné, že právě tohoto člověka Andrej Babiš přizval jako konzultanta v oblasti zahraniční politiky.

Andrej Babiš podle Petra Koláře nestojí na „odvrácené straně“. Zde bychom měli velmi zpozornět. Osobně totiž volím toho, kdo u lidí typu Koláře na „odvrácené“ či „temné“ straně stojí:

„Netvrdím, že je pan premiér esence dokonalosti, mám řadu důvodů být vůči němu kritický. A z toho důvodu s ním nejsem v žádném formálním vztahu. Mohu si tak dovolit říct premiérovi, co si myslím. Protože od něj chci jediné. Třeba aby se ve vztahu k USA a našim západním spojencům choval odpovědně.“

Těžko můžeme od jednoho či druhého očekávat, že budou připraveni na rozpad Evropské unie. Hlavou státu by měl podle mě být někdo, kdo má politický rozhled a umí predikovat budoucí děje. V tomto spatřuji jeden ze zásadních rozdílů mezi pány Babišem a Baštou.

Jsem přesvědčen, že potřebujeme diplomata se schopností analyzovat mezinárodní situaci, který nedělá laciná gesta – a který si nezavírá cestu ke světovým velmocím, jakými jsou Čína s Ruskem. V případě rozpadu Evropské unie se bez nich totiž neobejdeme – a neměli bychom s nimi mít nepřátelský vztah. To by pro naši zem mohlo být fatální.